14-ročná Angličanka...

10. december 2016 at 23:06 | Ivie |  Zo života
Aby nikoho nezmiatol nádpis môjho článku - dnes mám 22 rokov. A stále som v Anglicku. Ale pred 8 rokmi by sme tu mali (a pravdepodobne sme asi aj mali keďže som mala na blog.cz asi 10 blogov medzi vekom 11 až 14!) celkom iný príbeh.

Môj celý život sa od základov zmenil v roku 2008 keď sme sa s mamou presťahovali do UK na to čo sa mi rozviedli rodičia. Prišli sme ako dve odhodlané ovečky do Manchestra a vydali sme sa spolu na veľmi dlhú a ťažkú cestu...kde každá minúta, vrátane tých hrozných, stála za to.

Základná škola bola pre mna des. Nastúpila som ako 14 ročná počas Year 10 (myslím 9 ročník na základnej na Slovensku?) a strávila som 2 roky na jednej z najhorších škôl v celej krajine. No poviem vám, že to bola teda skúsenosť a úplný kultúrny šok. Anglicko vôbec nebolo to úžastné british indie bands starbucks cups I love London miesto... (CHVALABOHU!). Myslím že rok sa mi každý deň snívalo o Slovensku. Kde som bola najlepšia v triede v angličtine...a teraz ako vystrašené decko, som nemala poňatie ako sa vôbec predstaviť. No dá sa povedať že to bolo najťažšie obdobie v mojom živote doposiaľ.

Tak som dostala dobré výsledky a dostala som sa na dobrú college (stredná škola), kde som pomaličky začala zisťovať kto vlastne som. Je skoro nemožné vedieť kto sme v dospelosti ak žijeme na tom istom mieste a máme v živote akž-takž stabilitu, takže ako 16/17 ročné celkom tiché dievča v puberte v inej krajine je to ešte zložitejšie...Ale medzi časom sa udiali krásne veci, narodila sa mi sestrička, mama bola a vždy je mojou najlepšou kamarátkou a spolu sme zvládali všetko. Nevlastný otec (Angličan) sa stal časťou rodiny a pomaly sme sa začali cítiť ako doma.

Musím povedať - asi extrémne kontroverzná vec ale serem na to - že čo sa týka ľuďí v škole, ktorý sa ma bezpodmienečne, bez otázok a posudzovania VŽDY ujali, boli moslimky. Najlepšie a najúprimnejšie kamarátky ktoré mi najviac pomohli v čase keď som nikoho nepoznala boli moslimské dievčatá. Vždy si budem vážiť ich priateľstvo a úprimnosť.

Skončila som college...a nevedela som čo ďalej. Dostala som sa na výšku v Manchestri ale jeden ďen som mala pocit že to nebolo to správne rozhodnutie. Tak som zamietla ponuku, zbalila tašky a odišla do Talianska robiť au-pairku. Nevyšlo to. Po týždni som bola späť. Medzitým som aplikovala na vysokú školu opäť, tentokrát v Leeds a na jazyky...Dostala som miesto. V Septembri 2013 som začala výšku a stretla svojho priaťeľa. Žila som rok v Maroku a 4 mesiace som pracovala vo Francúzsku. Teraz som v poslednom ročníku výšky. Plánujeme sa s priateľom spolu nasťahovať ked skončíme v lete. Neviem čo bude ďalej...

Ani jedna z tých vecí nebola ľahká. Niekedy som na seba príliš prísna a poviem si že som veľa vecí v živote nezvládla, alebo že by som mala robiť viac vecí a lepšie. Je možné že všetci sa tak občas k sebe správame. A nie je to správne.
Musíme si vážiť každý deň ked sa rozhodneme vyskúšať niečo nové. Či už sa nám to bude páčiť alebo nie, či sa nám to podarí alebo nie, na tom nezáleži. Záleží na tom že vyskúšame niečo nové. Nové jedlo, nové miesto, nový pohľad na vec a na ľudí. O tom je predsa život!
 

1 person judged this article.

Comments

1 ra.innie ra.innie | Email | Web | 11. december 2016 at 9:57 | React

Jistě nebylo lehké se tamnímu životu a školství přizpůsobit, nicméně myslím, že to musí být zajímavá zkušenost. Jak píšeš, život je o změnách, jen se jich nebát ;)

2 beyondborders beyondborders | Web | 11. december 2016 at 11:17 | React

[1]: presne tak! ďakujem za prečítanie článku :)

3 A. A. | Web | 11. december 2016 at 12:16 | React

Krásný článek! Prvně jsem si myslela, že to bude nějaký zamýšlející se článek a tak, takže mě úplně překvapilo, že to bylo o tobě. Klobouk dolů, že jste tohle s mamkou zvládly! A hlavně je obdivuhodné, co jsi zvládla ty sama.

Já se většinou věcí nebojím, ale jít do něčeho takového chtělo vážně odvahu. To bych asi nedala :D Držím palce dál v životě a i v blogování, píšeš skvěle :-)

4 kouzelnakrajina kouzelnakrajina | Web | 11. december 2016 at 13:20 | React

já byla na základce psychicky šikanována, ale už je to za mnou a jsem v pohodě :-)

5 beyondborders beyondborders | Web | 11. december 2016 at 14:05 | React

[4]: to ma veľmi mrzí! všetci máme v živote ťažké obdobia, ale je hlavné že sa cez nich dostaneme :)

6 Emo Emo | Email | Web | 11. december 2016 at 14:54 | React

Nádherný článek :)

7 beyondborders beyondborders | Web | 11. december 2016 at 15:03 | React

[6]: ďakujem krásne!

8 Romíí Romíí | Web | 13. december 2016 at 13:05 | React

Ahoj, zašla jsem se sem podívat přes tvůj komentář u mě.

Prvně musím říct - nádherně napsaný článek, moc mě baví tvůj styl psaní.. a určitě to pro tebe nebylo lehké...!

Já sama jsem měla dost těžké dětství a pubertu a utekla jsem od toho zlého doma teprve před půl rokem. (Teď už to je doma ok).. Měla jsem do toho dříve i přítele, který mě psychicky týral a pak i fyzicky napadal. Naštěstí už nejsem tak naivní a mám se teď dobře. Jakmile může kdokoliv uchopit život do vlastních rukou, je to všeobecně strašně super pocit. Já po tom tedy toužila několik let a když jsem poprvé spala jinde, než u sebe doma a věděla jsem, že to není jen na víkend, cítila jsem se neuskutečně spokojeně a volně. Je opravdu na každém jak se toho chopí a velmi tě obdivuji za to, že jsi šla i do té au-pair, protože to bych si já ani netroufla. Nehledě na to, že můj přítel je odsud.. z Prahy. Můj sen je přestěhovat se mimo Evropu, třeba na Nový Zéland a tam začít s přítelem žít a budovat si společnou budoucnost. Nevím, jestli se mi to podaří, i přes to, že tam mám díky svým rodičům, kteří hodně cestují, spoustu známostí. Ale i tak. Stále jdu za tím, co chci, protože jen já vše můžu změnit.

Těším se na další články, zajímá mě život jinde, takže jen tak dál, budu se sem vracet. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement